Bez jediného zaváhání vyrazil ke starým dveřím a začal
skákat, výt a škrábat. Jeho ocas div neupadnul. Znám psí chování, i když jsem
nikdy žádného nevlastnila. Věděla jsem, že se uvnitř nachází někdo, koho zná. Jak
může někdo žít v takové rozpadlé chatě? Každopádně je dost možné, že přeživší
může být i tvůrce viru, který jsem pro jistotu nechala „doma.“ Stála jsem kus
od branky do zahrady a pevně svírala sekyru. V žádném případě jsem se
nechtěla přiblížit k chatce. Pes může být hodný, ale jeho páníček mě může
třeba zabít. Pro jistotu jsem zhasla svoji baterku a nechala psisko kňučet u dveří. Otočila jsem se. Chtěla jsem zpátky.
„Brette, ty ses vrátil!“ slyšela jsem, jak někdo vyšel ze
dveří a radostně oslovil psa. Nechtěla jsem se ohlédnout, ale musela jsem.
Ovšem jsem nic neviděla. Byla tma jako v pytli. Huňáč, vlastně Brett, začal
štěkat a pak se najednou objevil u mých nohou. Běžel ke mně a pak zase zpátky.
A to se opakovalo ještě pár minut. Sem a tam, sem a tam… Ale já, ani jeho
páníček jsme se nepohnuli ani o krok.
„Kdo jsi?!“ zvolal neznámý muž, když se pes již trochu
unavil a zůstal stát uprostřed cesty. Neodpověděla jsem a vydala se rychlým
krokem zpátky domů.
„Hej, počkej!“ znovu se ozvalo za mými zády. Raději jsem se
dala do běhu. Jenže pes byl rychlejší a zastoupil mi cestu. Vycenil na mě zuby
a vrčel.
„Zavedl jsi mě do pasti? Hm?!“ zvedla jsem sekyru,
připravená k útoku.
„Heeej, to je můj pes, zadrž!“ chytil mě za ruce a znemožnil
mi jediný pohyb. Zabije mě, pomyslila jsem si. Nemělo smysl se bránit, proto
jsem jen strategicky čekala na správnou chvíli, až mě pustí. Vyrval mi mojí
jedinou zbraň a s rozsvícenou baterkou mě obešel kolem dokola.
„Páni, kolik ti je? Jsi tak mladá! Jsi tu sama?“ svítil mi
přímo do obličeje, až jsem musela přivřít oči. Pak jsem zakroutila hlavou.
„Ne… Jen jsme se na chvíli oddělili, brzy mě budou hledat…“
zalhala jsem, ale bylo vidět, že mi to nesežral.
„Nevěřím ti,“ přistoupil blíže, až jsem musela udělat krok
zpátky. Jeho tvář neměla jedinou vrásku, nebude o moc starší než já. Kdybych ho
potkala za normálních okolností, možná by se mi i líbil. Jakmile mi to vlezlo
na mysl, vyhubovala jsem si. Nemůžu přemýšlet nad tím, jestli je hezký nebo ne.
Může mě zabít!
Muž se představí a pozve mě k sobě. Přijmu to.
Muž se představí a pozve mě k sobě. Nepřijmu to.
Muž mě spoutá a odvede k sobě.