Příběhy

Otevřené knihy

Vytvořit příběh

Žebříček

V mém novém baráčku, kde jsem se před pár týdny zabydlela, se začalo ochlazovat. Blížila se zima a mně bylo jasné, že brzy budu potřebovat domeček zateplit. Jelikož už dávno nefunguje elektřina, budu muset zatopit v kamnech pomocí dřeva. Na papírek potřeb jsem si připsala DŘEVO. Zítra mě čeká velký den, protože mi dochází jídlo a munice. Bohužel musím chodit pěšky, protože mi před pár dny došel benzín a nemůžu narazit na žádnou benzínku nebo jiné auto. Ani pořádně nevím, kde žiji, ale předpokládám, že někde v zapadákově. Sfoukla jsem svíčku a zachumlala se do teplých peřin. Ke spánku jsem se však neuložila, protože mě vyrušil podivný zvuk přicházející z venku. Neváhala jsem ani vteřinu a už jsem v ruce držela pistoli, připravená k útoku. Zvuk neustával. Zdálo se mi, jako by někdo lehce bouchal do vchodových dveří. Nejspíš nemotorná zombie, která se pokouší dostat k mému mozku. Ale pak jsem uslyšela zřetelný štěkot. Štěkot, který vydávali před apokolypsou psi. Psi, kteří se zdáli být již vyhynulí. Nevěděla jsem, zda nemám halucinace, ale pes stále štěkal. Odhrnula jsem závěsy z okna a podívala se do tmy. Z lesa se hrnulo pár zombie, které pochodovaly za hlasitým štěkáním a vytím. A pak jsem spatřila obrys zvířete před mými dveřmi. Opravdu tam stál nějaký pes a škrábal na dveře. Plemeno jsem v té tmě nerozpoznala, ale zdál se být celkem velký. Co když mě zakousne? Ale když ho nepustím dovnitř, tak ho zakousnou chodící mrtvoly. Nevěřím lidem, ale věřila bych zvířeti, o kterém se říkalo, že je to nejlepší přítel člověka? Je vystrašený a může mě zabít hned, jakmile otevřu. Ale na druhou stranu bych mohla získat skvělého společníka na cesty. Stála jsem před velkým rozhodnotím a musela jsem se rozhodnout velmi rychle.

Pustit psa dovnitř