Byla už dávno tma. Seděl jsem ve své kanceláři, světlo lampy ozařovalo dokumenty na psacím stole. Poslouchal jsem, jak déšť bubnuje do oken a sledoval hodiny na zdi nad dveřmi. Půl desáté a zase nic. Už to budou tři týdny, co mě někdo naposledy potřeboval. Pohledem jsem sklouznul na spodní zásuvku mého stolu. Otevřel jsem ji a zadíval se na láhev bourbonu, ze které jsem za posledních pár dní notný kus upil.