Když viděli, jak město zachvátily plameny, Turner popadl Mayu za ruku a utíkali. Neměli odvahu se zastavit nebo se ohlížet za sebe, jenom běželi kupředu úzkými uličkami a z náměstí k nim doléhal zoufalý křik a pláč. Zastavili se teprve, když proběhli zadní bránou. Až teď jim došlo, že jsou tady jenom oni a nikdo jiný. Co se stalo? Copak se nikomu dalšímu nepovedlo utéct? Turnerova hlava byla plná myšlenek a skoro se nedokázal soustředit. Celý život četl knihy s příběhy z dávných dob o tom, jak mezi sebou válčily národy. Ale ať už se ty knihy rozcházely ve všem ostatním, tak v jednom se shodovaly. Vlčí aliance s kočkami a psy přeci byla poražena a o samotné vlčí rase se dokonce prohlašovalo, že byla do posledního zabita a vymýcena. Teď tady ovšem byli, živí a v plné síle. Turnerův nezastavitelný proud myšlenek přerušila až Maya, která ho chytila za ruku. Podíval se na ni a viděl, že jí tečou proudem slzy.

"Co se to děje, Turnere? Kdo to je a proč jsou tady?"