Hospoda U Zlaťáků. Název může evokovat luxusní podnik, kde v měšcích štamgastů řinčí zlaťáky, ale skutečnost nemůže být více vzdálená. Jedná se totiž o ten nejzapadlejší pajzl v celém Gedrainu, kde smečky žebráků a dalších podivných existencí utrácí své vydřené měďáky a ty v něm teď sedíš a čekáš na svého zákazníka.
Pravděpodobně je tohle jeho první setkání s městským podsvětím, protože jinak bys teď neseděl U Zlaťaků, ale upíjel pořádné pivo v privátním salónku hostince Hřejivá Náruč nebo alespoň seděl ve společnosti jedné z prodejných holek v Safeřině bordelu. Bohužel, pověst tvého řemesla zavdává k domněnkám, že se prodíráš společně s městskou chudinou kanálama. Jsi totiž, jemně řečeno, člověk, co řeší problémy za hranicí zákona. Provádíš únosy, krádeže, nájemné vraždy, a vlastně všechno, za co dostaneš zaplaceno. Někdo by si mohl myslet, že jsi bezcitná svině, a když nad tím přemýšlíš, určitě by měl pravdu, vždyť už jen to včerejší vyhrožování tomu mladíkovi, aby se nerozšiřoval o románku s paní Sethinskou, tě předurčuje k nekončící temnotě prázdnoty. Ale to budeš řešit až po smrti. Teď čekáš na svého nového zákazníka. A hle, tamhle jde.
Dveře začouzené knajpy se otevřou, aby odhalily muže zabaleného ve špinavých hadrech. Kdyby neměl na prstu pečetní prsten rodiny Governiů, spletl by sis jej s malomocným žebrákem. Takhle jen pokyneš rukou a trpělivě čekáš, než se falešný nemocný usadí na židli před tebou.
„Dobrý den,“ pronese zádumčivě, je očividné, že hraní si na malomocného ve Spodním městě mu zrovna dvakrát nevoní. Ty se nadechneš k odpovědi.
„Taky zdravim, co chcete?“ Chladně mu oplatíš pozdrav
„Brej den vašnosto, copak vás sem přivádí?“ řekneš vesele
Abys nakonec jen mlčky přikývl na pozdrav
Abys nakonec na něj upřel svůj pohled