„Karolíno!“ uslyšela jsem někoho a zvedla pohled.

Z houští se ke mě řítil náš botanik Drobeček naprosto unesen zdejší vegetací. Byl to velmi sympatický a veselý chlapík, který se k výpravě přidal na poslední chvíli. Celý svůj život zasvětil zkoumání a objevování nových druhů rostlin a dosud nezmapované pralesy pro něj byly jako zlatý důl a nějaká stará legenda pro něj byla až na poslední místě.

„Podívej se, co jsme našel,“ zvolal vesele a ukázal mi plnou dlaň zvláštních žlutých bobulí s červenými flíčky, „takové zvláštní bobule jsem ještě nikdy neviděl. Určitě stojí za ochutnání, pokud jsou aspoň z poloviny tak dobré, jak vypadají.“