Bez jediného zaváhání vyrazil ke starým dveřím a začal skákat, výt a škrábat. Jeho ocas div neupadnul. Znám psí chování, i když jsem nikdy žádného nevlastnila. Věděla jsem, že se uvnitř nachází někdo, koho zná. Jak může někdo žít v takové rozpadlé chatě? Každopádně je dost možné, že přeživší může být i tvůrce viru, který jsem pro jistotu nechala „doma.“ Stála jsem kus od branky do zahrady a pevně svírala sekyru. V žádném případě jsem se nechtěla přiblížit k chatce. Pes může být hodný, ale jeho páníček mě může třeba zabít. Pro jistotu jsem zhasla svoji baterku a nechala psisko kňučet u dveří. Otočila jsem se. Chtěla jsem zpátky.

„Brette, ty ses vrátil!“ slyšela jsem, jak někdo vyšel ze dveří a radostně oslovil psa. Nechtěla jsem se ohlédnout, ale musela jsem. Ovšem jsem nic neviděla. Byla tma jako v pytli. Huňáč, vlastně Brett, začal štěkat a pak se najednou objevil u mých nohou. Běžel ke mně a pak zase zpátky. A to se opakovalo ještě pár minut. Sem a tam, sem a tam… Ale já, ani jeho páníček jsme se nepohnuli ani o krok.

„Kdo jsi?!“ zvolal neznámý muž, když se pes již trochu unavil a zůstal stát uprostřed cesty. Neodpověděla jsem a vydala se rychlým krokem zpátky domů.

„Hej, počkej!“ znovu se ozvalo za mými zády. Raději jsem se dala do běhu. Jenže pes byl rychlejší a zastoupil mi cestu. Vycenil na mě zuby a vrčel.

„Zavedl jsi mě do pasti? Hm?!“ zvedla jsem sekyru, připravená k útoku.

„Heeej, to je můj pes, zadrž!“ chytil mě za ruce a znemožnil mi jediný pohyb. Zabije mě, pomyslila jsem si. Nemělo smysl se bránit, proto jsem jen strategicky čekala na správnou chvíli, až mě pustí. Vyrval mi mojí jedinou zbraň a s rozsvícenou baterkou mě obešel kolem dokola.

„Páni, kolik ti je? Jsi tak mladá! Jsi tu sama?“ svítil mi přímo do obličeje, až jsem musela přivřít oči. Pak jsem zakroutila hlavou.

„Ne… Jen jsme se na chvíli oddělili, brzy mě budou hledat…“ zalhala jsem, ale bylo vidět, že mi to nesežral.

„Nevěřím ti,“ přistoupil blíže, až jsem musela udělat krok zpátky. Jeho tvář neměla jedinou vrásku, nebude o moc starší než já. Kdybych ho potkala za normálních okolností, možná by se mi i líbil. Jakmile mi to vlezlo na mysl, vyhubovala jsem si. Nemůžu přemýšlet nad tím, jestli je hezký nebo ne. Může mě zabít!